„Sebeobrana začíná v hlavě. Instinkt nás chrání, věda to potvrzuje,“ říká Mgr. Petr Walaski, hlavní instruktor WTS
Představte si, že jdete večer ulicí a zničehonic proti vám vyletí ruka s úderem. Stihnete vůbec zareagovat? Nebo jen ztuhnete? Právě tyto okamžiky rozhodují o tom, jestli se ubráníte. A nejde o svaly ani složité techniky, ale o něco, co má v sobě každý z nás – o instinkty a reflexy. O tom jsme si povídali s Mgr. Petrem Walaskim, hlavním instruktorem klubu Wing Tsun Slezsko.
Petře, co se vlastně děje s člověkem, když je napaden?
Každý člověk má v sobě zakódované tři základní reakce na nebezpečí – říká se jim fight, flight nebo freeze, česky boj, útěk nebo ztuhnutí. O tom nerozhoduje naše vědomí, ale mozek, konkrétně amygdala (pozn. red.: část mozku, která má na starosti vyhodnocování emocí a hrozeb). Ta vyhodnocuje hrozbu rychleji, než si ji vůbec uvědomíme.
Do těla se vyplaví adrenalin, kortizol a noradrenalin. Zrychlí se dech, srdce začne bít jako o závod, svaly se napumpují krví. Člověk cítí sevřený žaludek, potí se, vidí užší "tunel". To všechno je biologie – tělo se připravuje na přežití.
Lidé často říkají: "Ztuhl jsem a nic neudělal." Je to chyba?
Není. To, čemu říkáme freeze, je vlastně fáze, kdy amygdala a celý limbický systém ještě vyhodnocují situaci. Tělo se na okamžik zastaví, znehybní, "zpozorní". Je to pozastavení, které umožňuje rychleji nasbírat data – odkud hrozba přichází, jak je velká, jak moc je reálná.
Někdy trvá jen zlomek vteřiny, jindy déle. Neurověda to popisuje jako předstupeň reakce "boj nebo útěk". Tělo si tím získává čas, aby zvolilo optimální strategii.
Takže to není slabost ani chyba, ale přirozený mechanismus. A dobrá zpráva je, že i s touto reakcí se dá pracovat – trénink pomáhá přepnout z "zamrznutí" do aktivního jednání.
Ve WTS mluvíte o využití úlekové reakce. Můžete to popsat?
Ano. Když se člověk lekne, tělo má vrozenou reakci – typické trhnutí, záškub vpřed, vyhození rukou. Je to reflex, který řídí starší části mozku, a proto je mnohem rychlejší než vědomá reakce, kde oko vyšle signál do mozku, mozek ho zpracuje a teprve pak dá povel svalu.
Na přímý úder z běžné vzdálenosti by takto vědomě zareagoval málokdo. Proto říkám otevřeně: můžete cvičit jakýkoli bojový systém, ale pokud nebere v úvahu tento princip, je jedno, co se budete učit – nestihnete to. Jediná šance, jak být vědomě rychlejší než útočník, je stát se agresorem a začít první. Jenže to už není sebeobrana, a navíc to právně ani morálně nemusí být v pořádku.
Proto my ve WTS pracujeme s tím, co funguje vždy a u každého – s úlekovou reakcí. V tréninku učíme, jak z té první fáze – záškubu a výhozu rukou – vytvořit obranný klín. Ten působí jako štít: obě paže vpřed odkloní nebo zastaví útočníkův pohyb a zároveň nám dávají prostor na protiakci.
Jinými slovy: místo toho, abychom se snažili být rychlejší než protivník, využíváme to, co je rychlejší než naše vědomí – naše vlastní reflexy.
Jak se dá s těmito instinkty pracovat v tréninku?
Právě tím se odlišujeme od klasických "sportovních" přístupů. My nechceme, aby lidé memorovali složité sestavy, které si v krizové situaci stejně nevzpomenou.
Trénujeme to, co je vrozené: reflexy, instinkty, hlas, postoj. Učíme, jak z úlekové reakce udělat první obranný krok, jak zvýšit šanci na útěk nebo jak zastavit agresora hned v prvním okamžiku. Je to jednoduché, přirozené a hlavně reálné.
Co říkají vědecké výzkumy?
Dnes už víme, že v ohrožení člověk nereaguje logikou, ale reflexem. Nervová soustava je nastavená tak, aby v krizových situacích rozhodovala rychlejší, instinktivní část mozku. Proto jsou složité techniky nebo promyšlené strategie většinou k ničemu – tělo si prostě "vezme velení".
Výzkumy z oblasti psychologie a neurovědy ukazují, že nejúčinnější je naučit se pracovat právě s těmito reflexy. A to je základ, na kterém stojí i náš trénink WTS. Nejde o to přeučovat tělo na něco umělého, ale využít to, co má každý člověk vrozené.
Proč lidé přicházejí do vašeho klubu?
Lidé k nám chodí z různých důvodů. Někdo chce získat jistotu v každodenním životě, jiný hledá systém, který mu dává smysl a funguje i pod tlakem. Přicházejí i lidé z jiných bojových umění – a to je v pořádku. Nepřeučujeme je, ale diskutujeme a zkoušíme jejich techniky aplikovat na principy Wing Tsun. Když něco funguje a člověk tomu věnoval spoustu času, je fajn, ať si to ponechá. Když to nefunguje, je lepší to opustit. Nejde o techniku, ale o principy sebeobrany a boje potvrzené léty praxe i vědeckými výzkumy. Jak říkal Bruce Lee: "Absorb what is useful, discard what is useless." A já mám úplně stejný názor.
**Proto máme motto: Jak trénuješ, tak bojuješ! **
Na závěr – co byste vzkázal lidem, kteří si myslí, že na sebeobranu nejsou dost silní?
Že se pletou. Každý má v sobě sílu přežít. Není to o svalech, ale o hlavě a o tom, jak dokážeme využít to, co nám dala příroda.
Trénink vám nedá jen techniku, ale hlavně sebevědomí a klid – a to je v krizové situaci mnohem důležitější než jakýkoli úder.
Chcete si vyzkoušet, jak fungují vaše vlastní instinkty v sebeobraně?
Přijďte do klubu Wing Tsun Slezsko. Ukážeme vám, že to, co vás chrání, už dávno máte v sobě.
A pokud vás zajímá, co se stane, když samotná reakce nestačí – třeba proti fyzicky silnějšímu soupeři – sledujte náš web. V dalším rozhovoru si povíme o principu Chi Sao – "lepící ruce", který ukazuje, jak pracovat se soupeřem v kontaktu.