„Chi Sao je věda v kontaktu. Oko už nestačí, nastupuje hmat,“ říká Mgr. Petr Walaski, hlavní instruktor WTS

Petře, v minulém rozhovoru jsme mluvili o instinktivní reakci. Proč nestačí jen ta?

Úleková reakce je skvělý začátek – dává nám šanci přežít první moment útoku. Jenže realita je taková, že agresor se k vám často dostane na velmi krátkou vzdálenost. Po prvním klínu nastává kontakt – ruce na ruce, tělo na tělo. A tady už samotná rychlost očí a reflexů nestačí. Proto přichází na řadu Chi Sao, tedy trénink tzv. "lepících rukou".

Co je na Chi Sao tak specifické?

Chi Sao není technika, ale princip. Učí nás, že když jsme v kontaktu s protivníkem, nemusíme spoléhat na oči. Oči totiž reagují pomaleji než hmat. V kontaktu dokážeme doslova "číst" úmysly agresora – jeho směr, sílu, rovnováhu. A to vše rychleji, než by naše vědomí vůbec stihlo reagovat. Tím nechci říct, že je fajn oči v boji zavírat. :-)

Dá se Chi Sao vysvětlit i vědecky?

Ano. Neurověda tomu říká propriocepce (pozn. red.: schopnost vnímat polohu těla a tlak i bez zraku). Na rukou máme obrovské množství tlakových a dotykových receptorů, které předávají informaci do mozku rychleji než zrak. Proto v kontaktu dokážeme cítit směr a sílu pohybu soupeře dřív, než ho skutečně vidíme.

Úleková reakce je skvělý začátek – dává nám šanci přežít první moment útoku. Jenže realita je taková, že agresor se k vám často dostane na velmi krátkou vzdálenost. Po prvním klínu nastává kontakt – ruce na ruce, tělo na tělo. A tady už samotná rychlost očí a reflexů nestačí. Proto přichází na řadu Chi Sao, tedy trénink tzv. "lepících rukou".

Co je na Chi Sao tak specifické?

Chi Sao není technika, ale princip. Učí nás, že když jsme v kontaktu s protivníkem, nemusíme spoléhat na oči. Oči totiž reagují pomaleji než hmat. V kontaktu dokážeme doslova "číst" úmysly agresora – jeho směr, sílu, rovnováhu. A to vše rychleji, než by naše vědomí vůbec stihlo reagovat. Tím nechci říct, že je fajn oči v boji zavírat. :-)

Dá se Chi Sao vysvětlit i vědecky?

Ano. Neurověda tomu říká propriocepce (pozn. red.: schopnost vnímat polohu těla a tlak i bez zraku). Na rukou máme obrovské množství tlakových a dotykových receptorů, které předávají informaci do mozku rychleji než zrak. Proto v kontaktu dokážeme cítit směr a sílu pohybu soupeře dřív, než ho skutečně vidíme.

Chi Sao není technika, ale princip. Učí nás, že když jsme v kontaktu s protivníkem, nemusíme spoléhat na oči. Oči totiž reagují pomaleji než hmat. V kontaktu dokážeme doslova "číst" úmysly agresora – jeho směr, sílu, rovnováhu. A to vše rychleji, než by naše vědomí vůbec stihlo reagovat. Tím nechci říct, že je fajn oči v boji zavírat. :-)

Dá se Chi Sao vysvětlit i vědecky?

Ano. Neurověda tomu říká propriocepce (pozn. red.: schopnost vnímat polohu těla a tlak i bez zraku). Na rukou máme obrovské množství tlakových a dotykových receptorů, které předávají informaci do mozku rychleji než zrak. Proto v kontaktu dokážeme cítit směr a sílu pohybu soupeře dřív, než ho skutečně vidíme.

V odborné literatuře se mluví také o tzv. tactile reflexes – hmatových reflexech, které fungují jako nervová zkratka. Hmatová reakce může být v průměru o 30 % rychlejší než reakce vizuální. A ve světě reakcí, kde jde o desetiny vteřiny, je 30 % obrovský rozdíl. To samo o sobě stojí za to tuto schopnost rozvíjet.

Navíc při mnoha skutečných napadeních může být zrak omezen nebo úplně vyřazen – například oslňující světlo, slzné spreje, kouř, šero nebo útok zezadu. V takových chvílích se oči nemají o co opřít a právě hmat je jediný spolehlivý smysl, který nám zůstává.

Chi Sao proto není exotické cvičení, ale velmi praktický způsob, jak rozvíjet schopnost, která může rozhodnout v těch nejtěžších podmínkách.

Jak to vypadá prakticky?

Představte si, že po klínu z úlekové reakce zůstanu v kontaktu s rukou agresora. Když zatlačí, moje paže ten tlak cítí a přesměrují ho. Když povolí, moje tělo to využije a jde vpřed.

Chi Sao učí, že nemusím být silnější – stačí být citlivější. Proti fyzicky silnějšímu soupeři se nesnažím "přetlačit ho". Jen využívám to, co dělá on. A to je obrovská výhoda.

Dá se to trénovat?

To je právě kouzlo Chi Sao. Není to jednorázový trik, ale systematický trénink nervové soustavy. Čím více kontaktu člověk procvičí, tím rychleji a přirozeněji reaguje.

Je to podobné jako když se učíte jezdit na kole. Nejprve musíte hodně přemýšlet, ale časem se z toho stane reflex. Chi Sao funguje stejně – trénuje mozek i tělo, aby reagovaly bez zbytečného váhání.

Je Chi Sao záležitostí pouze Wing Tsun?

V této podobě nácviku a systematického rozvoje zřejmě ano. Ale reakce na tlak soupeře najdete v různých formách v mnoha bojových uměních.

Například v karate Goju-Ryu, které jsem dlouho studoval a mám v něm černý pás, existuje cvičení zvané Kakie – "pushing hands", tedy práce s tlakem a tahem v kontaktu. Podobné principy najdete i v brazilském jiu-jitsu nebo v grapplingu, který se často využívá v MMA.

Rozdíl je v tom, že Wing Tsun postavil na tomto principu ucelený tréninkový systém. Ale v jádru jde o univerzální schopnost člověka reagovat na dotyk a tlak – a to má hodnotu v jakémkoliv bojovém umění.

Jak zapadá Chi Sao do filozofie WTS?

Chi Sao krásně navazuje na náš přístup: nejde o techniku, ale o principy. Nikoho nepřeučujeme, ale ukazujeme, jak využít vlastní instinkty a reflexy.

Na klubu lidem často říkám: když máš něco, co ti funguje, klidně si to nech. Ale když zjistíš, že existuje jednodušší a rychlejší princip, proč ho nepoužít?

Jak říkal Bruce Lee: "Absorb what is useful, discard what is useless." A Chi Sao je přesně to užitečné.

Jak bys to shrnul laikovi, který o Chi Sao nikdy neslyšel?

Chi Sao je jako když hraješ šachy, ale místo očí hraješ rukama. Cítíš, co soupeř dělá, ještě než to opravdu udělá. A to ti dává obrovskou výhodu – zvlášť proti někomu, kdo je silnější nebo agresivnější.

Teorie je důležitá, ale opravdové porozumění přichází až v praxi.
👉 Přijďte si Chi Sao vyzkoušet – zjistíte, proč může fungovat i pro vás.

Příště se podíváme na téma, které spoustu lidí zajímá: síla ve Wing Tsun. Odkud ji bereme, jak ji využíváme a proč tento systém funguje i pro slabší lidi. Protože v sebeobraně nejde o to, kdo má větší svaly, ale kdo umí se silou pracovat.