Vnímání vzdálenosti v sebeobraně

Vnímání vzdálenosti v sebeobraně

Obránce si bohužel nikdy nevybere čas, způsob a v neposlední řadě ani vzdálenost ze které na něj agresor zaútočí. Vzdálenost má pak podstatný vliv na možnost obránce včas, ale také adekvátně zareagovat.

V rámci bojového střetu můžeme reálně hovořit o pěti bojových vzdálenostech, při kterých dochází k přímé fyzické konfrontaci.

1. Vzdálenost zásahu nohou

2. Vzdálenost zásahu paží

3. Vzdálenost zásahů lokty a koleny

4. Těsná vzdálenost – „Tělo na tělo“

5. Boj na zemi

Je zjevné, že z pohledu realistické sebeobrany je nezbytná kvalitní příprava všech zmíněných vzdáleností. Vynecháním, byť jediné, vzniká mezera, která může mít fatální následky ve chvíli, kdy se obránci nepodaří agresora do preferované vzdálenosti vmanipulovat, nebo ho v ní udržet.

 

Vzdálenost 0 – Vzdálenost za hranicí zásahu

Z hlediska rizik a taktiky je nutné zahrnout i takzvanou vzdálenost nula, která se nachází za hranicí dosahu jakékoliv části lidského těla. Chce-li útočník zasáhnou svoji oběť musí překonat určitou vzdálenost, než vůbec dojde k fyzickému kontaktu, a proto je obránce v relativním bezpečí. Relativní je zde správný pojem. Útočník může mít střelnou zbraň, nebo může tuto „bezpečnou“ vzdálenost během okamžiku překonat, a cíl zasáhnout. Je tedy více než vhodné být připraven dřív, než dojde na první „kontaktní“ bojovou vzdálenost.

Z pohledu tréninkové přípravy zde vyučujeme taktickou stránku. Patří sem orientace v prostoru, schopnost vzdálenost nula udržet, a samozřejmě i pozornost a schopnost potenciální nebezpečí zaregistrovat.

 

 

 

Vzdálenost 1 - Vzdálenost zásahu nohou

Jakmile dojde k prolomení této vzdálenosti, může již dojít k fyzickému zásahu nejdelší částí lidského těla, nohou. Díky dosahu, síle a flexibilitě patří kopy mezi velmi nebezpečné techniky, které jsou schopny zasáhnou na poměrně dlouhou vzdálenost od těla a způsobit velké škody dřív, než se na řadu dostanou paže.

Z pohledu tréninku Wing Tsun učí široké spektrum kopů. Nechybí přímé i obloukové kopy do všech směrů, „prošlapávácí“ kopy atd. Z pohledu taktiky pak rozeznáváme kopy obranné (zastavovací) a útočné.

 

 

 

Vzdálenost 2 – vzdálenost zásahu paží

Paže jsou v běžné činnosti lidí nejvíce využívanou částí těla. Ne jinak je tomu i v boji. Natáhnete-li své paže před sebe, pak vzdálenost mezi lokty a prsty je vzdálenost, kterou zde popisujeme.

Ve Wing Tsun využíváme v této vzdálenosti údery i seky všech směrů, přičemž jakoukoliv část paže v této vzdálenosti využíváme jako dopadovou plochu úderu (pěst, dlaň, prsty pro vpichy, hranu ruky). Poměrně hojně jsou vyžívány i úchopové techniky mezi které patří strhy na zem, ale i páky a znehybňující techniky na různé části těla.

Základním prvkem výuky Wing Tsun na druhou vzdálenost jsou takzvané „Řetězové údery“. Jde o sekvenci přímých úderů, které na sebe navazují a zasypávají agresora průměrnou rychlostí 6 až 8 úderů za sekundu. Při zvládnutí těchto úderů získáte nejen útočný potenciál, ale i účinnou obranu. Není snadné reagovat na tuto kadenci úderů.

 

 

 

Vzdálenost 3 – Vzdálenost zásahů lokty a koleny

Vzdálenost lze popsat opět pomocí dopředu natažených paží. V tomto případě se pohybujeme v rozmezí ramen a loktů. Z toho vyplývá, že zde využíváme nejčastěji údery lokty a krátké obloukové údery (háky), ve všech myslitelných směrech i kombinacích. Vzdálenost je ideální i pro použití kopů koleny.

 

 

 

Vzdálenost 4 – Těsná vzdálenost – „Tělo na tělo“

Vzdálenost čtyři se vyznačuje zejména tím, že těla soupeřů jsou velmi blízko u sebe, což do velké míry snižuje možnost použití technik z předchozích třech vzdáleností. Vzdálenosti dominují techniky zvané strhy, hody ale i podmety nohou. Ve všech případech je zde snaha soupeře shodit na zem, a tam jej v případě systému Wing Tsun zafixovat tak, aby již nemohl bojovat. Tedy aby soupeř ležel na zemi a Wing Tsun bojovník byl ve stoje a znehybněného soupeře měl plně pod kontrolou.

Speciální součástí boje na těsnou vzdálenost je získání kontroly nad agresorem bez nutnosti hodu na zem. Používáme k tomu fixace končetin a hlavy pomocí pák a škrcení. Získáváme tím možnost manipulace s tělem agresora (vyvádění z místnosti, změně tělesné polohy apod.) aniž bychom museli použít důraznější techniky jako například údery a kopy. V bojových uměních se pro tuto část vžilo označení „Jemné techniky“.

 

 

 

Vzdálenost 5 – boj na zemi

Z taktického pohledu reálného boje a sebeobrany je tato vzdálenost velmi riskantní.

Pokud totiž ležíte na zemi a agresor stojí na nohou je samozřejmě v taktické výhodě, a prakticky lze počítat s tím, že po vás bude dupat, či si vaše tělo „splete“ s fotbalovým míčem. Nachází-li se na zemi i agresor, tak je minimálně nezbytné vycházet z předpokladu, že agresor má vždy „kamarády“, kteří si jistě budou chtít taky kopnout. „Kamarádi“ se samozřejmě rádi přidají i když ležíte na zemi jen vy.

V našem systému je snahou se této vzdálenosti, pokud možno vyhnout, a pokud už se na zem dostaneme, ihned se dostáváme zpět na nohy. Pád na zem ale nejde zcela vyloučit, a je nezbytné počítat i s touto eventualitou. Nejčastější důvody přechodu na zem jsou klopýtnutí, zakopnutí o schod nebo taktéž situace, kdy se agresoru podaří strh nebo podmet.

Obsahem výuky jsou dvě oblasti. Jedna se věnuje situacím, kdy jsme na zemi a agresor je na nohou.

Druhá pak učí samostatný boj na zemi, tedy kdy je nutné bojovat s agresorem, který je na zemi spolu s námi.